Pavel Boček: BRIDGEWATER byl dream job aneb když vám šéf otevře dveře k jiné práci

Každé interní HR se snaží o dvě hlavní věci: 1. najít talentovaného zaměstnance a 2. udržet si ho a dobře se o něj starat. Jenže co když se jeho talent začne ubírat jiným směrem, mimo firmu? Mají se za zaměstnancem zavřít dveře a spálit všechny mosty, nebo ho spíš podpořit a vyprovodit s přáním hodně štěstí? Přečtěte si rozhovor s Pavlem Bočkem, kterému se v BRIDGEWATER přihodila ta lepší varianta. 

 

Nejdřív se vrátíme do minulého života – co jsi dělal před BRIDGEWATER? 

Vystudoval jsem Mezinárodní vztahy na Mendelce v Brně a měl jsem trochu zkušeností ze salesu, ale to mě tolik nenaplňovalo. Ze střední jsem měl praxi z HR, tak jsem se rozhodl k němu vrátit. Už během vysoké jsem dělal brigádu v konzultantské IT firmě, kde jsem díky skvělé vedoucí mohl zkoušet, co mě napadlo. Domluvili jsme se, že vytvořím firemní ATSko, abychom neměli všechno rozházené po excelech, takže z toho bylo fajn propojení s IT, které mě táhlo. 

Potom jsem se přesunul do firmy v Oil & Gas, kde jsem se dostal k mezinárodnímu recruitmentu. Sháněli jsme zahraniční inženýry chemie z Rumunska, Itálie nebo Španělska. Nabízeli jsme jim relokační balíčky, které byly tak zajímavé, že občas šlo „přitáhnout“ i někoho ze západní Evropy. Během této doby, což bylo asi tak léto 2018, jsem začal pořádně chodit na LinkedIn a brzy jsem narazil na BRIDGEWATER. Hrozně se mi líbila jejich videa i to, jak se v komentářích bavili s lidmi. Řekl jsem si – to je firma, ve které chci jednou dělat.  

 

A jak sis to zařídil, aby ses do BW dostal? 

V mojí tehdejší práci to bylo chvíli super. Během zkušebky se mi povedlo udělat 4 nebo 5 placementů. Řekl jsem si tedy celkem sebevědomě o přidání, ale přišla studená sprcha – takhle brzy po nástupu prý bez šance. Takže motivace šla dolů. Ale pak se přiblížila HR konference Evolve a já jsem věděl, že tam nejspíš bude Kuba Konečný z BW. Taky že jo – potkal jsem ho tam a skvěle jsme si pokecali. Pak bylo ticho, ale někdy po novém roce vyvěsil na LinkedInu post o tom, že hledá recruitera. Post jsem lajknul a do 5 minut mi od Kuby přistála zpráva.  

Řekl jsem si – tohle je nejspíš jedna z těch šancí, které se neopakují. Udělal jsem si tedy výlet do Prahy a nejdřív jsem se viděl jen s Kubou, aby mi povykládal příběh BRIDGEWATER a svoji vizi do budoucna. Ne úplně typický přístup CEO, který nemá jen tak na něco čas. Potom byly další pohovory a na posledním kole se mě Kuba právě zeptal: „Co chceš dělat, až od nás budeš odcházet?“ V rámci přijímacího řízení. Spadla mi čelist. 

 

To je hodně zajímavá otázka. Co jsi mu na to řekl? 

Odpověděl jsem podle pravdy – že tak daleko nevidím, že se chci dostat do BRIDGEWATER, být sakra dobrý recruiter a nic jiného mě zatím nezajímá. 

Dostal jsem od BW nabídku, kterou jsem okamžitě přijal. Protože zrovna začínal lockdown, měl jsem před sebou 2 dva poloprázdné měsíce výpovědní lhůty. Tak jsem si řekl, že si trochu nastuduju IT, abych věděl, o čem se s budoucími kandidáty budu bavit.  

Youtube, Udemy kurzy, videa, články – hltal jsem všechno, na co jsem narazil. Postupně jsem zjistil, že mě fascinuje hackování, hlavně když jsem viděl, jak jednoduché může prolomení bezpečnosti být, když člověk ví, co dělá. Připadalo mi to skoro jako magie.  

Pak přišel nástup do BW. Během úvodního školení na IT technologie se Štulli divil, že jsem na tom nezvykle dobře a dost se orientuju. Řekl jsem mu, že si doma zkouším trénovací lekce hackingu, hraju si s Kali Linuxem a tak, načež se mnou Štulli začal cloumat, „Vykašli se na recruitment, táhni dělat IT!“ Ale na to bylo ještě brzo.  

 

Všechno má svůj čas. Co jsi o sobě v BRIDGEWATER zjistil? 

Práce v agentuře je hodně náročná, tlak je opravdu velký a člověk musí být dravec. Já jsem právě brzo zjistil, že dravce v sobě úplně nemám. Typologicky jako osobnost sedím víc do interního HR – radši budu skrz naskrz znát jednu firmu a její potřeby. Proto mi v BW líp šlo obsazovat HPP pozice.  

Vždycky jsem si radši všechno v klidu nastudoval, než jsem začal oslovovat kandidáty, ale firmy jsou u HPP naštěstí ochotné i ty dva měsíce počkat. Byl jsem v BW brzo známý tím, že jsem měl pomalejší nájezd – dlouho ticho po pěšině, ale potom byly výsledky během jednoho týdne třeba hned tři. „Seš konzistentně nekonzistentní“ byla věta, kterou jsem slýchal dost často.   

Pavel s naším CEO Jakubem Konečným

Cítil jsi na sobě někdy tlak, abys šlápnul na výkon? 

Měl jsem dlouho v reportech nuly, ale BW nikdy na mě nevyvíjel nátlak ve smyslu „Jestli nezačneš mít výsledky, tak…“ Přišli za mnou s otázkou, jestli něco nepotřebuju, jestli se dá něco upravit ve vzájemném očekávání, aby byly obě strany spokojené. To si myslím, že je na BW unikátní – obrovská vstřícnost k interním lidem. 

Celkově jsou vztahy v BW něco velmi nadstandardního. Asi i díky té intenzivní práci na firemních hodnotách, do které jsme byli všichni zapojení. Umím si představit, že s každým z BW půjdu na pivo, na kolo nebo si zaběhat, což děláme už teď a mým odchodem se na tom nic nezmění. Od začátku byl BW moje nová rodina, když jsem přišel do Prahy a nikoho jsem tady neznal. 

 

Je fajn, když firemní hodnoty mají v centru člověka a tým. Jak se potom tvůj směr postupně stočil k IT? 

Velký vliv na mě měl Marek Šottl, se kterým jsem se dal skrz hiring hodně do řeči ohledně cyber security. Nasměroval mě na cloudy a AWS (pozn. Amazon Web Services). Šel jsem tou cestou, že jsem si začal načítat o cloudových technologiích a udělal jsem si certifikaci AWS Certified Cloud Practitioner, kterou mi BW zaplatil – domluvili jsme se, že to bude speciální forma bonusu. 

Tenkrát mi hodně pomohla platforma A Cloud Guru, kde jsem si prošel všechny možné laby zaměřené na služby, které se vztahovaly k mojí zkoušce. Denně jsem věnoval přípravě dvě i tři hodiny, o víkendu víc. Ani mi to ale nepřišlo, protože to bylo téma, které mě neskutečně pohltilo. 

Jenomže nějakou dobu po složení zkoušky jsem zjistil, že jak se tomu chvíli přestanu věnovat, tak se mi vědomosti vypařují z hlavy. Klasika! Řekl jsem si, že už jsem do IT technologií vložil dost úsilí a byla by škoda ty znalosti nerozvíjet. Tak jsem začal pomalu rozhazovat sítě.  

 

A už jsme v současnosti u nové práce. Co budeš mít na starosti? 

Nová práce je vlastně docela jackpot. Shodou okolností – nebo jak říká Štulli „spojením všech vesmírných sil“ – jsem se dostal na pohovor do ResistantAI, českého startupu, který se zaměřuje na detekci online podvodu. 

Po chvíli ale bylo jasné, že na čistě technickou roli nejsem zatím dost kompetentní. Nicméně jsem měl štěstí, jelikož se pohovoru účastnil i CEO @Martin Rehak, který mi dal prostor se ucházet o méně technicky náročnou roli v Operations teamu. 

Ve finále to znamená, že nastupuji jako analytik. Mojí hlavní náplní práce je monitorovat chod AI, která pomáhá odhalovat padělané dokumenty. Je to super příležitost, protože můžu díky spolupráci s ostatními nahlédnout pod pokličku ostatním rolím a pomalu posilovat svoje technické schopnosti.  

 

A už víš, co budeš chtít dělat, až budeš odcházet odtamtud? ☺ 

Já jsem dost takový, že se nechávám unést tím, co přijde. Mám vizi, že bych se chtěl věnovat cloudovým technologiím a bezpečnosti v cloudu – zabezpečení všichni řeší, ale nikdo ho pořádně neumí, nebo tak to aspoň vypadá podle míry a úspěšnosti různých leaků a ransomware útoků v současné době. 

Co se týče certifikací, tam mě čeká zábava ještě aspoň 2–3 roky. Uvidím, kam mě zavedou. Jsem ale rád za šanci, kterou mi v nové firmě jako v podstatě juniorovi dali, takže jim chci jejich investici určitě nejdřív vrátit. 

 

Kdybys měl na závěr udělat hezkou tečku za zkušeností v BRIDGEWATER? 

Uf. Co tak vybrat…  

BRIDGEWATER mi vždycky šel naproti, abych dostal veškerou podporu. Jednu věc nikdy nezapomenu. Když jsem s Honzou na našem 1-to-1 otevřel téma, že se pomalu dívám po IT pozici pro sebe, nevěděl jsem, jak bude reagovat. Taky jsem si nebyl jistý, jestli říct ostatním, že hledám jinou práci – co když mě odepíšou stylem „když tady nechce bejt, ať jde pryč“? Domluvili jsme se, že to zatím zůstane mezi námi a Honza se začne rozhlížet po dalším recruiterovi. Když potom přišel čas oznámit Kubovi a ostatním, že jsem ve výběrku a možná mi klapne, tak místo toho, aby se naštvali, řekli, že to je úžasná zpráva a začali vymýšlet, kam mě ještě dostat… to mi úplně vzalo dech. 

Dostal jsem potom prostor zaměřit se víc na vzdělávání a možnost sáhnout si na další bonusy za placementy v podobě certifikací. Kdyby se mi výběrové řízení nepovedlo nebo protahovalo, měl jsem motivaci si pořád držet výkon v recruitmentu pro BW. 

Bylo to tak fajn a fér, že ve chvíli, kdy jsem potom dostal nabídku, jsem si říkal, chci vlastně vůbec odejít? Ale zajímavé věci se začínají dít na hranici komfortní zóny, to všichni víme, takže to byla určitě správná cesta. Jak už jsem říkal, o BW nikdy úplně nepřijdu – a rozhodně na tenhle dream job nikdy nezapomenu. 

  

Scroll to top